Poradna - Alkohol

Konzumace alkoholu

Dobrý den, obracím se na vás s dotazem, který zahrnuje více problémů tvořící jeden velký v mém partnerském vztahu. Je mi 33 let a s mojí partnerkou žiji cca 2 roky ve společné domácnosti. Od začátku řešíme můj vztah k alkoholu, který zřejmě hraničí se závislostí. Moji problematickou konzumaci si uvědomuji. Snažím se o omezování množství i frekvence pití, což se mi snad poslední dobou daří a uznává to i partnerka. Dříve jsem pil každý den téměř jednu lahev vína denně, zpravidla po příchodu z práce(pracuji jako číšník). Bral jsem to jako zrychlené uklidnění po fyzicky i psychicky náročném dnu. Nevnímal jsem to jen jako potřebu aplikace alkoholu, ale jako vychutnání dobrého vína spojené se sýry, ovocem apod. Když jsem šel cca 1x týdně "posedět" s přáteli, tak jsem se zpravidla opil víc, než bylo vhodné a měl jsem druhý den "okno", což mi samotnému vadilo. V opilosti nejsem agresivní, spíše veselý a komunikativní. Chápu, že tato konzumace nebyla zdravá a pro moji partnerku, která téměř nepije nebyla příjemná. Proto jsme se domluvili, že budu dodržovat určitá pravidla. Jedná se o to, že se nebudu opíjet do silné opilosti (od té doby jsem okno neměl,pokud jdu s přáteli, tak odcházím dříve), za týden nevypiji víc než 16"jednotek" alkoholu, ne více než jednu lahev vína za den apod. Tento režim dodržuji, nečiní mi problémy a dalo by se říci, že zhruba polovinu dní nepiji alkohol vůbec. Po příchodu z práce(většinou kolem půlnoci) si dám např. jedno pivo nebo místo něj bylinkový čaj a jdu spát. Problém je v tom, že moje partnerka tvrdí, že tato dohoda byla nedostatečná, protože je na mém chování poznat i vypití např. dvou piv. Prý jsem i po malém množství agresivní(verbálně). Já to označuji jako emotivnější. Je pravda, že pokud o něčem diskutujeme, tak například méně ustupuji, častěji jí skáču do řeči a můj projev je vzrušenější než ve střízlivém stavu. Taky se stává, že si nepamatuji přesné formulace jejích vyjádření, a pak dochází k nedorozuměním, kdy tvrdím něco, co není pravda. Jak tvrdí, asi jsem i více vztahovačný. Nicméně já to v vnímám tak, že jsem prostě více emotivní než partnerka a pokud diskutuji o nějakém problému, tak je to s větším zápalem. Rozhodně nekřičím, nepoužívám vulgarismy apod. Spíše ironii, což je mi taky vyčítáno a vnímáno jako ponižování, a proto se jí snažím vyvarovat. Přitom partnerka ironii používá také a pokud je rozčílená hodně, tak je opravdu silně hysterická. Přes veškerou snahu prostě občas k nějakému konfliktu dojde a nejedná se ani tak o předmět počáteční debaty jako spíše o její průběh. Musím podotknout, že partnerka je v současné době v silné depresi, která má počátky už v jejím dětství a předchozích partnerských vztazích (fyzická agrese, lží podvádění...) a je léčena jak léky, tak pomocí psychologa. Také trpí obsedantivně-kompulzivní poruchou. Naše problémy se snažíme vždy řešit, několikrát jsme navštívili psychologa, u kterého jsme se domluvili na podmínkách mé konzumace alkoholu. Teď ale říká, že ta dohoda byla zřejmě nedostatečná, a že jí vlastně vadí mé chování po jakémkoli množství a chce, abych to řešil s odborníkem na alkohol. Já si naopak myslím, že je to hlavně kvůli jejímu psychickému stavu a veliké podrážděnosti. Já si svůj problém s alkoholem uvědomil a sám mám radost z toho, že jsem se v tomto ohledu začal chovat jinak. Partnerka uznává, že jsem svůj přístup změnil, ale přesto to prý najednou nestačí. A já nevím, jestli to nesouvisí spíše s její věčnou nespokojeností. Úplně přestat pít nechci. Když jsme se domluvili, že jedem měsíc nebudu pít vůbec, abych dokázal, že to není problém, tak jsem to striktně dodržel. Problémy mi to nečinilo, ale pociťoval jsem omezení v mých sociálních vztazích. Domluvili jsme se, že můj problém s alkoholem budu řešit samostatně s odborníkem, a proto píši tento dopis a začínám v této poradně. Otázka zní, zda je můj nynější přístup správný nebo zda je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Předem děkuji za odpověď a jsem s pozdravem, Jan Mikula